Pietní slavnost u pomníku dozorce FS Josefa Navrátila
Úvodem si nastíníme dramatické události v září 1938,kdy v našem pohraničí probíhala nevyhlášená válka mezi příslušníky německého Freikorpsu a jednotkami Stráže obrany státu(SOS),které byli tvořeny ve větší části příslušníky finanční stráže, státní policie a četnictva. Do oddílů SOS bývali přiřazeni i státně spolehliví vojenští záložníci žijící v blízkosti hranic a od léta 1938 byly prapory SOS posilovány vojáky prezenční vojenské služby.
Dorozce FS Josef Navrátil při výkonu služby
V okolí Vrchní Orlice přibývalo ozbrojených střetů. 20. září 1938 byl v Kunštátu (dnes Orlické Záhoří) přepaden celní úřad, který byl odražen a útočníci utekli přes řeku zpět do Německa. 21. září bylo přepadeno oddělení finanční stráže v Nové Vsi a přitom byl jeden z dozorců Jaroslav Rázek těžce raněn střepinou ručního granátu a postřelen vojín Krupička, který po několika týdnech hospitalizace na následky zranění zemřel. Tuto noc došlo také k přepadu postavení SOS v Masarykově chatě na Šerlichu. 22. září byl přepaden a vypálen celní úřad v Bartošovicích. Asi 120 útočníků přešlo řeku pod Vrchní Orlicí a ze tří stran zaútočili na budovu celnice, kterou bránilo pouze pět mužů – dva finančníci a tři vojáci. Útočníci vhodili do okna ruční granát ve chvíli, kdy přítomní právě poslouchali rozhlas. Budova byla za pomoci pušek, pistolí a granátů dobita a vypleněna. Pomocí nanesených otepí slámy potom útočníci budovu zapálili. Posilnění úspěchem pokračovali ordneři v útoku, jejich cílem mělo být obsazení četnické stanice a pošty. Rozhodná obrana hlídek SOS, které se mezitím stáhly a také pomoc vojáků z těžkého opevnění donutil útočící ordnery stáhnout se zpět za hranice na území Říše. Četníci později od svého informátora zjistili, že na straně útočníků byl jeden mrtvý, tři těžce ranění, z nichž později jeden zemřel a několik lehce raněných. Henleinovci považovali tento výsledek za nezdar a chtěli se příslušníkům SOS z Bartošovic pomstít.
Josef Navrátil vlevo, celnice v Bartošovicích
Zorganizovali tedy přepadení jedné z hlídek, když o jejich pochůzkových trasách věděli na základě místních znalostí. Dne 25. září 1938 hlídka ve složení dozorce Josef Navrátil a vojín Bárta procházela Vrchní Orlicí kolem místní školy. V tu chvíli padlo několik výstřelů. Ordneři byli schovaní za hřbitovní zdí, několik jich bylo ve škole a další střelba se ozvala z území Říše pro odpoutání pozornosti. Dozorce Josefa Navrátila zasáhly dva výstřely. Jedna střela prošla pažbou jeho pušky a druhá ho těžce zranila do zad a způsobila zranění plic. Josef Navrátil padl k zemi, voják, který byl na hlídce s ním, utíkal pro pomoc. Těžce zraněný Navrátil byl odvezen do nemocnice v Rychnově nad Kněžnou. Po ošetření byl dán na pokoj, kde již leželi dozorce Jaroslav Rázek z Nové Vsi a pomocný dozorce František Bílek z Kunštátu.
Následuje výpověď dozorce finanční stráže Františka Bílka: Dne 25. září byl přivezen do nemocnice v Rychnově opět jeden kolega, a to dozorce finanční stráže Josef Navrátil z oddělení Bartošovice. Po prvním ošeření byl dán na tentýž pokoj jako já a kolega Rázek. Měl těžký průstřel v horním pravém hrotu plic a měl zakázáno mnoho mluvit. Proto jsem se ho ani mnoho nevyptával, jen když mne pokynem zavolal, posloužil jsem mu, co si přál. Prosil mne, abych napsal dopis pro jeho matku a bratra, aby přijeli, čemuž jsem milerád vyhověl, a pak jsem mu musel vyprávět svůj případ. Z úryvkovitých rozhovorů jsem zjistil, že on byl na hlídce ve Vrchní Orlici s jedním vojínem SOS, když pojednou byl zákeřně zezadu střelen. Střela pronikla pažbou pušky a pak deformována pronikla mu plícemi, kde udělala velký otvor a zůstala pod lopatkou. Já jsem proti tomu byl raněn jen lehce a již jsem mohl opustit lůžko. Nikdo si nedovede představit naše duševní boje za těchto krátkých rozprav, kdy jsme v nečinnosti leželi v nemocnici a v republice probíhala mobilizace a schylovalo se k jednáním v Mnichově. Při jedné takové rozpravě mně kolega Navrátil řekl: „Jen aby to nebylo všechno zbytečné, rád bych třeba zemřel, jen aby to alespoň národu a vám všem prospělo.“ Zemřel pak 2. října v náručí své matky, která na moje pozvání přijela. Doslovně se utopil ve vlastní krvi, když se mu průstřelem počala valit do plic. Čest jeho památce a jeho boji za svobodu. V sobotu 26. září se měl ženit – jeho snoubenka se dozvěděla o jeho zranění až poté, když nepřijel na svatbu.
Pohřeb se konal v Rychnově nad Kněžnou 5. října 1938. Pohřben byl v Sudkově u Šumperka odkud pocházel.
Prameny: Radan Lášek: SOS-díl první, Zdeněk Volf: Josef Navrátil- Nové skutečnosti, J.Beneš: Stráš obrany státu 1936-1938