úsek B - Rokytnice v Orlických horách, II.část Rokytnice-Anenský vrch
Nejzápadněji položená část Rokytnického úseku se táhne po úbočí hlavního hřebene Orlických hor. Její počátek je přibližně v týlu tvrze Hanička a konec pod Anenským vrchem 992 m.n.m. Linie lehkého opevnění byla vytyčena v mírném zákrytu za hřebenem. Po hlavním hřebeni vede linie opevnění těžkého, tvořená sruby R – S 81 až R – S 85. I když to není náplní článku, tak se nelze o těchto srubech nezmínit, protože se jedná o na české poměry velmi pěkně zachované těžké objekty. Kromě střílen hlavních zbraní si můžeme na objektech prohlédnou i několik zvonů a to na R – S 81 dva a na R – S 83 jeden. Srub R – S 83 „Chata“ nebyl vůbec poškozen a dochoval se do současnosti v tom stavu v jakém ho v roce 1938 opustili naši vojáci. Zajímavý je také samotný Anenský vrch, který byl bráněn dvojicí pěchotních srubu R – S 84 „Arnošt“ a R – S 85 „Anna“ oba postaveny v odolnosti II. Kromě pěchotních srubů zde můžeme shlédnout, také objekty vz. 36, které jsou rozsety v hlubokých lesích nedaleko zapadlých, horských osad Hadinec a Neratov. Jedná se o pevnůstky spadající do stavebního úseku Ib. Neratov.
Ale vraťme se zpět k lehkému opevnění vz. 37. Linie je zde tvořena pouze jediným sledem, pevnůstky sledu druhého se patrně už nepodařilo postavit. Jak je v úseku B Rokytnice zvykem jsou všechny objekty v popisované části typu A. Kvůli strmému svahu musely být postaveny tři pevnůstky v šikmém provedení a dokonce jeden objekt lomený. Většina objektů se nachází ve stavu těsně po betonáži. To znamená bez omítek zemních úprav a záhozů.
Úsek B ( B1 ) Rokytnice byl zadán stavební firmě František Havlíček, Žamberk a to již 13. 7. 1937. Jelikož firma neprováděla výstavbu objektů podle představ vojenského stavebního dozoru, tak ji byla stavba úseku odebrána a znovu zadána firmě Syrový z Prahy. Kvůli těmto komplikacím se podařilo vybetonovat pouze 56 ze zadaných 74 objektů. Velitelem vojenského stavebního dozoru byl jmenován kpt. Pěch. B. Tesárek.
První sled
Prvním objektem nacházejícím se v dané oblasti je č. 11 A – 140 N šikmý s pravou střeleckou místností níže. Pevnůstku projektanti umístili kousek pod lesní cestu do lokality „Nad Plachtou“. Objekt zůstal ve stavu těsně po betonáži, schází zához, zemní úpravy a omítka. Celkovou syrovost a nepřipravenost objektu, ještě podtrhuje granátový skluz, který je stále zaslepen kouskem kulatiny. Za povšimnutí stojí oka pro uchycení maskovacích sítí ta jsou provedena ze dvou různě silných drátů, přičemž se vždy střídá slabší oko se silnějším. Slabší oka jsou navíc vyhnuta směrem nahoru.
Dalším řopíkem je č. 10 A – 160 N postavený v prudkém svahu v týlu pěchotního srubu R – S 81 „Obrázek“. Jedná se o jedinou pevnůstku Rokytnického úseku vybudovanou v lomeném provedení. Objekt je stejně jako předcházející ve stavu těsně po betonáži. V nedokončených podlahách si můžeme prohlédnout dvě guly na vysráženou vodu, kterými pevnůstka disponuje. V blízkosti objektu je také jeden střelecký okop, jenž mohl svoji palbou zesilovat obranu nedokončené linie LO.
Fotografie zachycuje pevnůstku č. 10 A – 160 N, která jako jediná v úseku B byla postavena v lomeném provedení.
Následuje objekt č. 9 A – 160 N šikmý vpravo, který se ukrývá v mladém, smrkovém lese kousek nad předcházející pevnůstkou. I zde se jedná o objekt těsně po betonáži. Nedošlo tady ani k odbednění vchodové střílny a stropu vstupní chodbičky. Díky tomu si zde můžeme prohlédnout krásně zachovalé bednění.
Objekt č.9 A - 160 N šikmí vpravo
Navazujícím řopíkem je č. 8 A – 160 N, který je rovněž obklopen mladými smrčky. Stav dokončenosti byl u něho na zhruba stejné úrovni jako tomu bylo v předcházejících případech.
Sousedním objektem je č. 6 A – 160 N šikmý vpravo, který se nachází ve vzrostlém lese v týlu pěchotního srubu R – S 82. Pevnůstka zůstala ve stavu těsně po betonáži.
Pevnůstka č.6 A - 160 N šikmá vpravo další objekt ve stavu těsně po betonáži.
O něco výše, ukryt v mladé smrčině, stojí objekt č. 5 A – 160 N. V jeho interiéru si můžeme prohlédnout neporušené bednění žlábku pro chlazení hlavní. V první střelecké místnosti bylo toto bednění vyjmuto ze svého původního umístění a teď leží v neporušeném stavu volně na podlaze. V druhé místností se bednění nachází ještě ve žlábku.
Bednění žlábku pro chlazení hlavní kulometu z objektu č. 5 A - 160 N.
Těsně vedle zeleně značené, turistické cesty vedoucí do Horní Rokytnice byla umístěna pevnůstka č. 4 A – 140 N. Zde stojí za povšimnutí dochovaný závěs mříže vz. 37 i s původní objímkou, která tvořila horní uložení mříže.
Pevnůstka č.4 A- 140 N u zelené turistické cesty do Horní Rokytnice.
Další objekt č.3 A – 160 N stojí v lese nedaleko červeně značené, turistické cesty, která prochází po hřebeni Orlických hor. Pevnůstka je podobně jako všechny předcházející objekty ve stavu těsně po odbednění. Před týlovou stěnou můžeme spatřit pozůstatek přibližovacího zákopu. Poblíž objektu byla složena také velká hromada kamení pravděpodobně připravená do budoucí kamenné rovnaniny.
Snímek zachycuje boční stranu pevnůstky č. 3 A – 160 N.
Asi nejznámějším objektem v popisovaném prostoru je č. 2 A – 200 N, jehož stanoviště se nachází v těsném sousedství již zmiňované turistické stezky. Díky tomu ho každoročně navštíví stovky turistů.
Pohled na pevnůstku č.2 A – 200 N.
Posledním řopíkem je č. 1 A – 160 N, který leží na opačné straně cesty, na jihozápadním úbočí Anenského vrchu 992 m.n.m. Ještě v nedávné minulosti ho bylo možné spatřit přímo z cesty. S postupem času však nenávratně zmizel v mladém smrkovém porostu a jeho polohu tak prozrazuje pouze Jeřáb tyčící se vysoko nad ním. Podobně jako tomu bylo u ostatních pevnůstek, tak i tato nemá dokončeny omítky a zemní úpravy.
Řopík č. 1 A - 160 N na jihozápadním úbočí Anenského vrchu.
Do přerušení prací v říjnu 1938 se v této oblasti podařilo vybetonovat pouze řopíky prvního sledu. I ty se však v kritických dnech nacházely povětšinou ve stavu těsně po sejmutí vnějšího bednění. Z toho vyplývá, že se jednalo o pevnůstky syrové a nedokončené. Jakýkoliv dlouhodobější pobyt v těchto objektech by byl pro osádky velmi náročný. Samotnou jejich obranu by komplikovala absence vnitřních zařízení, z kterých se podařilo namontovat snad jen mříže. Proto se zde nabízí otázka zda vůbec došlo v září 1938 k obsazení těchto nedokončených objektů? U některých řopíků jsou patrné stopy po jejich aktivaci, jedná se o pevnůstku č. 3, kde se dochovala část přibližovacího zákopu. Potom také objekt č. 10, v jehož blízkosti se nachází okop pro čelní palbu. V ostatních případech si nejsme vůbec jisti zda nezůstaly pevnůstky prázdné. I kdyby nedošlo k jejich trvalému obsazení, tak mohli být využívány mezilehlými jednotkami alespoň jako odolné kryty před nepřátelskou dělostřelbou. V případě německého útoku v říjnu 1938, by tak obrana tohoto prostoru závisela především na linii těžkého opevnění, která tou dobou byla již plně dokončená a téměř kompletně vybavená.
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
1 |
A – 160 N |
R |
6 |
A – 160 N |
Šp |
2 |
A – 200 N |
R |
8 |
A – 160 N |
R |
3 |
A – 160 N |
R |
9 |
A – 160 N |
Šp |
4 |
A – 140 N |
R |
10 |
A – 160 N |
Lp |
5 |
A – 160 N |
R |
11 |
A – 140 N |
Šp |
Vysvětlivky: R – rovný
Šp – šikmý s pravou střeleckou místností níže
Lp – lomený s pravou střeleckou místností níže
Použité prameny a literatura:
Jiří Novák - Těžké opevnění na Rokytnicku 2001
Eduard Stehlík a Jiří Novák - Dělostřelecká tvrz Hanička 1996 V Orlických horách
Eduard Stehlík a Vladimír Kupka - Pěchotní srub R-S74 „Na Holém“ FORTprint 1994
Lubomír Aron a kol. - Československé opevnění 1935 – 1938 ing. Jan Škoda – FORTprint vydavatelství fortifikační literatury 1998
vlastní poznatky s průzkumu objektů 2003 – 2009
Autor článku: Zdenek.Janecky@centrum.cz