Úsek - D1a Olešnice
Úsek se nalézá v nejzápadnější části Orlických hor, mezi Sedloňovským vrchem 1050 m.n.m. a stejnojmennou obcí. Jedná se o z větší části o zalesněné úbočí hlavního hřebene, po kterém vede linie lehkého opevnění. Ta přehrazuje těžce prostupný, kopcovitý terén s minimem komunikací. Jedinou dopravní spojnicí, kterou mohli postřelovat objekty „Olešnického“ úseku je silnice z Olešnice v Orlických horách do Sedloňova, nacházející se však až dole pod horskými vrcholky. Právě tady se nepříteli nabízela jedna z mála možností k rozsáhleji založenému vpádu na naše území. Předcházejících cca 25 km dále na východ mu v tom bránila hlavní část pohoří Orlických hor s vrcholky ve výšce okolo 1000 metrů. Toto pohoří právě v těchto místech končí a začíná zde podstatně lépe prostupný prostor Náchodska, proto se zde začalo s výstavbu opevnění relativně brzy a díky tomu se podařilo vybetonovat i několik pěchotních srubů jejichž linie začíná při úpatí Polomského kopce 868 m.n.m. Během následujících let měla proběhnout betonáž dalších srubů umístěných dále na východ ale k tomu již nedošlo.
Ještě blíže k hranici s Polskem ( dříve Německo ) je rozmístěno několik pevnůstek vz. 36 jenž náleží k úseku I.d Náchod. I přes tento fakt zůstávala hlavním obraným prvkem oblasti, linie lehkého opevnění. Stavební úsek D1a byl zadán k výstavbě 6. 10. 1937 firmě Capoušek Hradec Králové. Velitelem vojenského stavebního dozoru byl jmenován škpt. pěch. Kubálek J., který nahradil ve funkci kpt. Pěch. Jaroslava Roha, jenž byl odvolán kvůli nedůstojnickému vystupování a neustálým neshodám se stavební firmou.
Do konce roku 1937 však dělníci stavební firmy nestihli vybetonovat jediný objekt. Betonáž prvních řopíků začala až v červnu 1938. To bylo patrně způsobeno tím, že firma současně budovala i sousední úsek D1b Nový Hrádek. Určité nesrovnalosti panují v rozdělení úseků D1a Olešnice a D1b Nový Hrádek, ke kterému mělo dojít v listopadu 1937. Pokud by tomu tak bylo je otázkou, zda se nejednalo jenom o rozdělení administrativní, protože zakázku firma obdržela již v říjnu. Vzhledem k tomu, že betonovala oba úseky a oba úseky měly stejného velitele VSD, tak je toto rozdělení úseku na dvě části dost zvláštní.
Další nesrovnalosti máme v celkovém počtu zadaných a postavených pevnůstek, protože v odborné literatuře se uvádí číslo 20 zadaných a 20 vybetonovaných objektů , ale v seznamu figuruje dalších dvanáct pevnůstek stojících v druhém sledu. Takže původní počet zadaných objektů se tímto zvýší na 32. Od budování těchto dvanácti objektů bylo však nakonec upuštěno a linie měla být dvousledová pouze na svém západním okraji, kde v týlu stojí jediný objekt č. 250, který navazuje na druhosledové objekty sousedního úseku D1b.
Navazující pevnůstka č. 250 na druhosledové objekty.
Některé objekty úseku D1a byly umístěny do plánované linie těžkého opevnění a po jejím dokončený měly tyto vložené řopíky doplňovat palby pěchotních srubů. Vzhledem k tomu, že betonáž většiny těžkých objektů neproběhla byla tato hodně řídká linie řopíků zesílena polními kulometnými stanovišti, které byly zhotoveny jako náhražka těžkého opevnění. S těmito okopy většinou určenými pro jeden nebo dva těžké kulomety se můžeme v terénu setkat dodnes.
Jedno z dodnes patrných polních kulometných stanovišť
u objektu č. 70 A – 160 Z.
Vzhledem k povaze terénu, který jenom pozvolna stoupá nebylo nutné vybetonovat žádné lomené pevnůstky. Ovšem hned 12 objektů je postaveno v šikmém provedení. V současnosti jsou všechny objekty stejně jako v roce 1938 v lesním porostu.
Osádky lehkého opevnění v tomto prostoru tvořilo s největší pravděpodobnostní mužstvo 4 pěšího pluku „Prokopa Velikého“ se sídlem v Hradci Králové.
Vložené objekty
Jedná se o pevnůstky postavené před hlavní linii lehkého opevnění a nacházející v linii opevnění těžkého, kde měly tyto objekty doplňovat svými palbami z větší části nepostavené pěchotní sruby.
První objektem je č. 68 A – 140 Z situovaný v lese mezi pěchotními sruby N – S45 a N – S44, kvůli mírnému svahu byl objekt postaven jako šikmý s levou střeleckou místností níže.
Na snímku je pevnůstka č. 68 A - 140 Z.
O něco výše nad těžkým objektem N – S43 se nachází další pevnůstka č. 69 A – 140 Z. Objekt stojí v těsné blízkosti silnice vedoucí k Sedloňovskému vrchu, která pokračuje dále po hřebeni. Tato komunikace prochází celými Orlickými horami a musela být vybudována právě kvůli výstavbě linie opevnění, protože na sklonku třicátých let zdejší prostor kvalitními cestami zrovna neplýval. V současnosti je v celé délce vyasfaltována a využívána při těžbě dřeva.
Pevnůstka č. 69 A – 140 Z stojící v těsné blízkosti silnice na Sedloňov.
Dalším vloženým objektem je č. 70 A – 160 Z, zde již linie těžkého opevnění nestojí a proto mezi touto pevnůstkou a předcházející „šedesátdevítkou“ můžeme narazit na dvojici kamenozemních objektů pro těžké kulomety situovaných po obou stranách lesní cesty.
Na snímku je pevnůstka č. 70 A – 160 Z.
Poté následuje objekt č. 71 A – 160 Z šikmý vlevo nacházející se na okraji mladého smrkové lesa. Před jeho střílnou je v trávě zarostlý ztvrdlý pytel cementu, který dělníci po záboru pohraničí již nestihli evakuovat. Pytel se samozřejmě dávno rozpadl ale zůstal obtisknutý v cementové bloku.
O několik desítek metrů dál byl vybetonován objekt č. 72 A – 160 Z postavený s levou střeleckou místností níže. V současnosti se nachází na vykácené mýtině a za dobré viditelnosti ho je možné spatřit již od vesnice Polom.
Na Vrcholku hřebene, při okraji lesního průseku stojí další objekt č. 73 A – 160 Z, nedaleko od něj jsme narazili na krásně zachovalý kulometný okop určený pro čelní palbu.
Pevnůstka č. 73 A – 160 Z nedaleko od kulometného okopu.
Posledním objektem spadajícím do úseku D1a Olešnice a postaveným jako vložený je č. 74 A – 160 Z situovaný u křižovatky lesních cest. Dále na východ navazují pevnůstky stavěné jako úsek X Deštné.
Kvůli tomu že betonování začalo až v červnu 1938 se nepodařilo zdaleka všechny objekty dokončit. Kompletní zemní úpravy včetně záhozu mají pouze dva objekty č. 68, 69 a překvapivě i č. 74. U pevnůstek č. 70 a 71 sice chybí zához s kamennou rovnaninou ale zemní úpravy jsou alespoň z části hotovy. Zbývající dva objekty č. 72 a 73 nemají ani zemní úpravy.
I přes relativně pozdní betonáž jednotlivých objektů se linii podařilo velmi slušně vybavit. Ventilačními soupravami disponovali pevnůstky č. 68 – 70. Lafetami byly osazeny střílny všech objektů. V případě č. 69, 72, 73 a 74 měli objekty namontovány vždy dvě lafety ve zbývajících řopíkách byla lafeta alespoň v jedné střílně. Osazení mříží vz. 37 lze považovat za samozřejmost. Bohužel všechny byly z objektů demontovány. Dokonce ani v poválečném období nedošlo k jejich nahrazení mřížemi vz. 38.
Z výše uvedeného výčtu vnitřního vybavení vyplývá, že se jednalo o velice slušně vystrojený úsek, který ve spojení s polními objekty, poskytoval osádkám dobrou možnost obrany
Seznam objektů postavených jako vložené
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
68 |
A – 140 Z |
Šl |
72 |
A – 160 Z |
Šl |
69 |
A – 140 Z |
R |
73 |
A – 160 Z |
R |
70 |
A – 160 Z |
Šl |
74 |
A – 160 Z |
R |
71 |
A – 160 Z |
Šl |
|
|
|
|
Vysvětlivky: R – rovný
Šl – šikmý s levou střeleckou místností níže
První sled
Prvním objektem je č. 75 A – 160 N, který se nachází vedle cesty k vrchu Sedloňov. Pevnůstka byla postavena v šikmém provedení s levou střeleckou místností níže.
Dále navazuje objekt č. 76 A – 180 N stojící v lese pod cestou s výstřelem na serpentiny.
Poněkud netradičně zvoleným typem objektu je č. 77 D2 N, který mohl postřelovat serpentiny z opačné strany cesty.
Hned nad ním stojí na okraji mýtiny pevnůstka č. 78 A – 160 N a dále pak následuje objekt č. 79 A – 180 N, který je k silnici přivrácen svou týlovou stěnou.
Pohled na pevnůstku č. 76 A - 180 N s výstřelem na serpentiny.
Dalším řopíkem je č. 80 A – 120 N nacházející se rovněž u cesty a vytvářející zde ohyb linie, která se stáčí do kopce více k severovýchodu. Kvůli svažitému terénu byla pevnůstka postavena v šikmém provedení s levou střeleckou místností níže a její pravá střílna musela být dokonce vykloněna aby tak mohla postřelovat protější svah.
Uprostřed svahu stojí ve vzrostlém lese objekt č. 81 A – 160 N vybudovaný v šikmém provedení slevou střeleckou místností níže.
Na něj navazuje pevnůstka č. 82 A – 160 N šikmá vlevo situovaná pod ohybem cesty. Na ni si je možné povšimnout drobné anomálie, kterou jsou obráceně osazené mřížky výdechů zplodin střelby. Ty jsou zabetonovány s pruty vodorovně namísto svisle jak tomu je většiny ostatních pevnůstek.
Při modře značené turistické stezce stojí objekt č. 83 A – 160 N postavený s levou střeleckou místností níže.
Dále nad cestou je další pevnůstka č. 84 A – 160 N, která opět dokáže zaujmout drobným stavebním detailem. Je jím z betonu pěkně vymodelovaná odtoková jímka ve vstupní chodbičce.
Detail vstupní chodbičky pevnůstky č. 84 A - 160 N s vymodelovanou odtokovou jímkou.
Nedaleko lesní školky stojí objekt č. 85 A – 180 N nacházející se téměř až na samém vrcholu hřebene.
Nejvýchodnější pevnůstkou stavebního úseku D1a Olešnice je č. 86 A – 160 N postavená poblíž křižovatky lesních cest, která se nalézá několik desítek metrů severně od Sedloňovského vrchu. Dále na východ navazují pevnůstky spadající do stavebního úseku X Sedloňov.
Druhý sled je v tomto prostoru zastoupen pouze jediným objektem a tím je č. 250 A – 180 N postavený v šikmém provedení s levou střeleckou místností níže v lese kousek nad obcí Sedloňov. Uvnitř této pevnůstky se dochovala výdřeva na stropě spojovací chodbičky.
Pohled na pevnůstku č.86 A - 160 N poblíš lesní křižovatky.
Co se týče stavební dokončenosti jednotlivých pevnůstek tohoto úseku, tak ta je na velmi dobré úrovni. Všechny pevnůstky bez výjimky jsou po stavební stránce plně dokončeny a to i včetně krycích záhozů. Tyto předlohy se ostatně dochovaly do současnosti u každého z objektů. Stavební firma musela mít práci perfektně zorganizovanou, když se jí podařilo plně dokončit všechny objekty v tak krátkém čase, který uplynul od první betonáže ( 14. 6. 1938 č. 250?! ).
Některé pevnůstky se dokonce podařilo i vybavit patřičným zařízením. Ventilátory byli osazeny v objektech č. 75 – 79, 82 a 250. Lafeta byla v úseku pouze jediná a to v pevnůstce č. 82 Vstupy do všech objektů chránili mříže vz.37.
Obránci si i tak musely v případě většiny objektů vystačit s improvizovaným uchycením kulometů, které ovšem při palbách vedených na tak krátkou vzdálenost dostačovalo. Horším nedostatkem byla absence ventilačních souprav, její absence by pobyt mužstvu v pevnůstkách značně stěžovala. S přihlédnutím k faktu, že se jednalo o linii vedenou těžce prostupným horským terénem, který by téměř vylučoval nějaký rozsáhleji založený útok, byla její obranyschopnost na poměrně vysoké úrovni. Po doplnění o polní opevnění byla takto dokončená linie pro útočníky jenom obtížně překonatelná. Je však pravděpodobné, že nepřítel by si zvolil pro vpád na naše území daleko příhodnější lokalitu, než právě hřeben Orlických hor, který byl sám o sobě značnou překážkou. Ale i přesto mělo opevnění budované tady v horách svůj význam, právě proto, že útočníka odrazovalo vůbec od pokusu o jeho dobytí.
Seznam objektů I. a II. sledu
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
75 |
A – 160 N |
Šl |
82 |
A – 160 N |
Šl |
76 |
A – 180 N |
R |
83 |
A – 160 N |
Šl |
77 |
D2 N |
- |
84 |
A – 160 N |
Šl |
78 |
A – 160 N |
R |
85 |
A – 180 N |
R |
79 |
A – 180 N |
R |
86 |
A – 160 N |
R |
80 |
A – 120 N |
Šl |
250 |
A – 180 N |
Šl |
81 |
A – 160 N |
Š |
|
|
|
Vysvětlivky: R - rovný
Šl – šikmý s levou střeleckou místností níže
Použité prameny a literatura:
Kolektiv autorů Československé opevnění z let 1935 -38 Na Náchodsku, KVH Náchod 2000
Lubomír Aron a kol. Československé opevnění 1935 – 1938 - FORTprint 1998
Vlastní poznatky z průzkumu 2010
Autor článku: zdenek.janecky@centrum.cz