Úsek - X Sedloňov, I. část - Sedleňov
Nejvýše položená partie Orlických hor se rozprostírá mezi vrcholkem Velké Deštné 1115 m.n.m. a druhou dominantní výšinou Sedloňovským vrchem 1050 m.n.m. Mezi nimiž se nachází nízké sedlo, přes které vede silnice z Bedřichovky do Deštného v Orlických hor. Ta je jednou z mála komunikací spojující odvrácenou stranu hřebene s vnitrozemím. Právě v tomto prostoru existovalo riziko eventuálního vpádu nepřátelských vojsk na naše území, proto bylo na sklonku třicátých let nutno zajistit jeho obranu linií stálého opevnění.
Nejprve se započalo s budováním velmi nesouvislé, řídké linie lehkých pevnůstek vz. 36, jenž přehrazovaly prostor od Čiháku nad Zemskou bránou na východě až k úbočí Kamenného vrchu 1035 m.n.m západně od Deštného. Jednalo se o velmi řídkou linii kdy mezi jednotlivými objekty umístěnými vesměs na okrajích příhraničních luk byly velké rozestupy mnohdy i více než kilometr dlouhé, pouze v blízkosti dobře přístupné obce Bartošovice v Orlických horách je koncentrace objektů o něco větší. Těchto několik roztroušených objektů nemohlo samo o sobě v žádném případě zamezit vážně myšlenému útoku vedeného ze strany tehdejšího Německa.
Z tohoto důvodu byla v říjnu 1937 zadána výstavba podstatně lépe koncipované a hlavně souvislejší linie lehkého opevnění vz. 37 spadající do úseku X. Sedloňov. Jenž měl přehradit právě tento prostor mezi Velkou Deštnou a Sedloňovem. Ještě před nástupem zimy 1937-38 stihla firma Goldschmid a Hartman se sídlem v Náchodě vybetonovat čtyři objekty bezprostředně sousedící se silnicí Deštné zákoutí – Šerlich, a druhou komunikací vedoucí do Šerlišského mlýna. V následujícím roce se započalo s betonáží pevnůstek až v červnu, zda k této poměrně dlouhé časové přestávce došlo z klimatických důvodů, nebo byla způsobena špatnou koordinací práce firmy, která současně budovala ještě dva úseky lehkého opevnění, nám není známo. V každém případě se do odstoupení pohraničí podařilo vybetonovat 35 objektů z celkového počtu 52 plánovaných a pro několik dalších stihli dělníci zhotovit alespoň výkop, nebo základovou skořápku. Velitel vojenského stavebního dozoru byl por. Pěch. Soukup J.
Úsek je v celé své délce postaven jako jednosledový pouze při křížení se silnicí Deštné – Šerlich a Šerlišský mlýn bylo umístěno několik pevnůstek více do týlu a vytváří jakýsi druhý sled. Původně měl být druhý sled podstatně delší, ale stavba většiny objektů byla odložena. Kromě vlastního úseku X Sedloňov vede v jeho předpolí řídká linie objektů spadající pod úsek X Deštné v Orlických horách. Objekty byli postaveny s předstihem jako vložené do plánované linie těžkého opevnění, s jejíž realizací se mělo v tomto prostoru začít až v roce 1939. Chybějící pěchotní sruby byly nahrazeny jednoduchými kamenozemními okopy pro kulomety místy doplněné o další prvky polního opevnění.
Posledním článkem obrany tohoto prostoru jsou dvě pevnůstky vz. 36 nacházející se na strmých úbočích hlubokého údolí říčky Bělá. Náležící k úseku I. c Velká Deštná.
V neposlední řadě se zde musíme alespoň okrajové zmínit o povaze terénu, přes který sledovaný úsek vede. Jedná se totiž o velmi hluboké údolí se strmými svahy. Kdy linie prudce klesá z výšky cca 1100 m.n.m. na dno údolí, které je v cca 650 m.n.m., aby pak v zápětí vystoupala opět do nadmořské výšky cca 1000 m. Tento obtížný terénní zlom si vyžádal užití celkem sedmi výškově upravených pevnůstek z toho dvou šikmých a pěti lomených.
V současnosti je celý prostor zalesněný a objekty se nacházejí ve smrkovém lese, obdobná situace zde panovala i v roce 1938, kdy byla až na několik výjimek celá linie v lesním porostu.
První sled
Prvním objektem je č. 1 A – 160 N jenž je situován na severním úbočí Sedloňovského vrchu 1050 m.n.m. Pevnůstka se nachází ve stavu hrubé betonáže, tzn. že schází zához a zemní úpravy, dále pak vrchní vrstva omítky. Uvnitř není dokončena podlaha. Ve spojovací chodbičce se dochovala část výdřevy.
Navazujícím objektem je č. 2 A – 160N, na který můžeme narazit kousek vedle cesty pod vrcholkem kopce. Oproti předcházejícímu řopíku se na tomto podařilo dokončit vnější omítku a podlahy, ale i přesto mu chybí zemní úpravy.
V lese nad cestou je i stanoviště další pevnůstky č. 3 A – 160 N. Uvnitř se pěkně dochovala poměrně velká část výdřevy ve spojovací chodbičce. V terénu před vchodem je dodnes dobře znatelný cca 20 metrů dlouhý přístupový zákop.
Na okraji mýtiny stojí sousední objekt č. 4 A – 180 N i zde můžeme narazit na kousek zákopu.
Podobně je tomu i v případě dalšího objektu č. 5 A – 160 N, který stojí na opačné straně mýtiny. Uvnitř je i pěkná část výdřevy, především ve spojovací chodbičce.
Drobné, ale i přesto dobře znatelné pozůstatky zákopového systému můžeme objevit i v případě následující pevnůstky č. 6 A – 120 N. Také zde oplývá prostor okolo ventilátoru zachovalou výdřevou.
Snímek zachycuje objekt č. 6 A-120 N uvnitř s částí zachovalé výdřevy a zbytky zákopu v jeho blízkosti.
Poblíž křižovatky lesních cest vedle „Sedloňovského Černého kříže“ byl umístěn objekt č. 7 A – 140 Z. Patrně vzhledem k exponovanému umístění, zde projektanti přitsoupili k užití zesílené varianty. Před vchodem jsou rozbité patky prasečích ocásků pocházejí pravděpodobně z intervalové překážky.
Pod cestou na kraji rozlehlé mýtiny s dalekým výhledem stojí objekt č. 8 A – 160 N i zde je v terénu dobře znatelný kousek zákopu.
Stejně je tomu tak i u „devítky“ A – 160 N (na obzázku vlevo) situované rovněž pod cestou ale již ve vzrostlém lese .
Z velké dálky dobře viditelným objektem je č. 10 A – 140 N tento fakt je způsoben jeho umístění těsně nad rozměrnou skálou v hustém porostu mladých smrků. Díky tomu můžeme obnaženou týlovou část pevnůstky spatřit až z vesnice Sedloňov.
Na opačné straně cesty je ve vzrostlém lese další objekt č. 11 A – 180 N. V týlu je pozůstatek již značně zasutého zákopu.
O něco dále v lese stojí jeho soused č. 12 A – 180 N před jehož vchodem můžeme zhlédnout několik rozbitých betonových patek „prasečích ocásků“.
Pohled na objekt č. 10 A - 140 N umístěného přímo nad skálou.
Dole pod cestou se nachází stanoviště dalšího objektu č. 13 A – 140 N, který sousedí s následující pevnůstkou č. 14 A – 160 N, ta je zajímavá především tím, že díky založení stavby do úvozu cesty muselo být značně zvýšeno zapuštění týlové stěny. To společně s absencí zemních úprav má za následek, že vstup do objektu je v bezmála dvoumetrové výšce nad okolním terénem. Dostat se do nitra pevnůstky je tak značně komplikované.
O několik desítek metrů dále na východ se pod cestou nalézá další řopík č. 15 A – 160 N, čelní stěna tohoto objektu disponuje jako zatím první z úseku záhozem, o něm se však domníváme, že mohl vzniknout až během dodatečných úprav cesty, protože jinak objektu chybí zemní úpravy.
Dalším objektem je č. 16 A – 140 N situovaný hned vedle cesty. Obdobně jako v případě č. 14 došlo i zde neznačně většímu založení týlové stěny. Proto se vchod nachází ve velké výšce, ovšem zdaleka ne v tak velké jako v případě č.14
Asi 30 metrů nad cestou stojí pevnůstka č. 17 A – 160 N, od níž vede k cestě dodnes dobře zachovalý přibližovací zákop.
Na podobný pozůstatek polního opevnění můžeme narazit i u následujícího objektu č. 18 A – 140 N na snímku.
Dále následuje pevnůstka č. 19 A – 140 Z. V jejím interiéru se dochovala část výdřevy. V úseku X Sedloňov se prováděla výdřeva poněkud nestandardně, hlavním rozdílem je, že svisle ložená prkna byla z vnějšku podélně zpevněna dvěma trámky. Tyto se následně zabetonovali a po odstranění prken z většiny objektů, které proběhlo někdy po Mnichovu, zůstaly v betonu obtisknuté prázdné kapsy. Tímto způsobem bylo řešeno vnitřní bendění u všech objektů spadajících do úseku X Sedloňov.
Pár desítek metrů za zatáčkou cesty je ve vzrostlém lese situován objekt č. 20 A – 160 Z a ještě dále na okraji louky stojí pevnůstka č. 21 A – 160 Z. V jeho interiéru je možné povšimnout si drobné zajímavosti. Tím jsou šrouby pro lapače zplodin střelby, ty byli zabetonovány pouze na jednu stranu po dvou a do stropu jeden, druhá strana tak zůstala prázdná. Vzhledem k absenci ventilátoru, lze pochybovat o tom, zda zde byli lapače skutečně osazeny, nebo jestli došlo pouze k zabetonování šroubů pro ně.
Velmi zajímavým je další objekt č. 22 A – 160 N postavený v šikmém provedení s pravou střeleckou místností níže, a to především pro své umístění. Nejenom že stojí na vrcholku vysoké skály, ale ještě k tomu je těsně před jeho čelní stěnou stanoviště lehkého objektu vz. 36 č. 34, který spadá do úseku I.c Velká Deštná. Takovéto spojení dvou koncepčně zcela odlišných pevnůstek umožňovalo využít přednosti obou. Především pak boční palby linie lehkého opevnění vz. 37 byly oživeny o tolik potřebnou palbu čelní, která byla navíc vedena z odolného betonového stanoviště, kterým objekt vz. 36 v porovnaní s odkrytým okopem jistě je.
Na skále vybetonovaný objekt č. 22 A – 160 N.
Ve velmi strmém svahu údolí říčky Bělá stojí další objekt č. 23 A – 160 N lomený vpravo. Obě střílny objektu odpovídají jeho umístěný. Zatímco napravo je osazena střílna se zvětšenou depresí tzv. „velká střílna“ vlevo došlo k vyklonění střílny tak, aby umožňovala palbu i do velmi prudkého svahu.
Poslední pevnůstkou, která se nachází ještě západně od Bělé je č. 24 D1 Z ta je situována ve svahu nad cestou téměř až na samém dně údolí. Její týlová stěna byla poškozena palbou z pěchotních zbraní.
Lomený řopík č. 23 A- 160 N.
Na opačném břehu řeky je umístěno druhé „déčko“ č. 25 D2 Z to je bohužel díky blízkosti rodinného domku téměř celé zasypáno zeminou a „kouká“ z něho pouze střílna a krycí uchu.
V zatáčce silnice z Deštného na Šerlich je situován následující objekt č. 26 B2 – 90 Z. Pevnůstka má zasypanou levou boční střílnu. Zvláštností je zajištění vstupu, které je provedeno dosti neobvyklým způsobem. Původní mříž vz. 37 byla nahrazena plechovými dvířky, pro které byl osazen i zvláštní rám. K tomu je ještě na místě pancéřových dveří improvizovaná mříž svařená z ocelových trubek.
Poslední ze čtveřice zesílených objektů je č. 27 A – 140 Z jehož stanoviště je opět nad již zmiňovanou silnicí. Jako u předešlého „béčka“, tak i zde se můžeme setkat s obdobným zajištěním vstupu. I když je hodně podobné, tak přeci jen v detailech se liší. V tomto případě nemají plechová dvířka zabetonovaný vlastní rám, ale jsou uchycena pouze v pantech. Vzhledem k celkovému stavu dvířek se domníváme, že k této úpravě došlo někdy v období těsně po válce, nebo možná i během ní. Pravděpodobně se jednalo o zabezpečení vchodu, protože dvířky disponují jenom pevnůstky na dobře dostupných místech ( poblíž turistických cest apod. )
Zbytky dveří u pevnůstky č. 27 A - 140 Z (vlevo) a penůstka č. 28 A 180 N (vpravo).
V prudkém svahu nad lesní cestou k Velké Deštné stojí další objekt č. 28 A – 180 N postavený v lomeném provedení s levou střeleckou místností níže. I tady došlo k osazení plechových dvířek.
Druhou lomenou pevnůstkou je č. 29 A – 160 N, nacházející se o několik desítek metrů výše. Tento a další následující objekty jsou ve stavu hrubé betonáže. To znamená, že jim scházejí podlahy, omítky apod.
Dále je umístěno stanoviště objektu č. 30 A – 160 N lomený vlevo. V jeho interiéru se dochovala část výdřevy, především ve spojovací chodbičce.
S obdobnými pozůstatky výdřevy se můžeme setkat i v dalším řopíku č. 31 A – 160 N postaveném také v lomeném provedení. Jedná se o poslední vybetonovaný lomený objekt v tomto úseku. Od něho je v lesním porostu dodnes znatelný průsek k další pevnůstce č. 32D 1 N. I zde můžeme spatřit střelecký průsek, tentokrát k následujícímu objektu č. 33 A – 140 N. Při důkladnější prohlídce interiéru řopíku si můžete povšimnout drobné zajímavosti. Tou je distanční sloupek ze základové desky, který se nachází přímo v gule na vysráženou vodu.
Výdřeva objektu č. 31 A - 160 N (vlevo) a pohled na č.33 A - 140 N (vpravo).
Na rozlehlé, čerstvě vykácené mýtině severozápadně od vrcholku Velké Deštné stojí objekt č. 34 A – 180 N šikmý vlevo. Uvnitř pevnůstky je dochována část výdřevy ve spojovací chodbičce. Jedná se o předposlední vybetonovaný objekt. Dále po linii směrem na východ lze v terénu narazit jenom na výkopy a základové skořápky. Z nichž jsou některé upraveny jako polní objekty pro dvojice kulometů např. 39.
Nejvýchodnějším objektem je č. 41 A – 140 N situovaný vedle turistické cesty kousek pod Velkou Deštnou. U vstupu jsou ve stěnách zabetonovány panty, patrně pro uchycení improvizovaných dvířek podobného typu jakými jsou vybaveny objekty v údolí poblíž silnice na Šerlich.
Stav dokončení jednotlivých objektů prvního sledu je dosti rozdílný. Můžeme zde narazit jak na pevnůstky zcela dokončené tak i na řopíky v hrubé betonáži. Výstavba probíhala nejdříve v nejexponovanějších místech, tím bylo v první řadě údolí řeky Bělé, na jehož dně vedou jediné dvě významnější komunikace v celé délce úseku a to na Šerlich a do Šerlišského mlýna. Čtveřice zde stojících pevnůstek č.24 - 27 byla vybetonována již v roce 1937 z toho lze usuzovat, že se je podařilo po stavební stránce plně dokončit. Bohužel záhozy s kamennou rovnaninou se u žádné z nich nedochovaly. Z tohoto údolí probíhala výstavba pravděpodobně souběžně oběma směry na východ na Deštnou a na západ k Sedloňovu. Pokud budeme stoupat po linii na kterýkoliv z těchto horských vrcholů můžeme si povšimnout postupně klesajícího stupně dokončenosti jednotlivých řopíků. Přičemž několik pevnůstek v nejvýchodnější části úseku nebylo vůbec vybetonováno, k tomu se ještě nacházelo sedm řopíků č. 29 – 34 a 41 v hrubé betonáži. Západní část úseku na tom byla o něco lépe, protože pouze první objekt č. 1 A – 160 N, nemá dokončenu vnější omítku a podlahu. To ovšem neznamená, že by byli plně dokončeny. U většiny z nich schází záhozy a zemní úpravy. Zajímavostí je lepenková izolace stropní desky objektů, která podle svého provedení ( přes omítku ), mohla být udělána až dodatečně.
Se stavem dokončenosti přímo souvisí i úroveň vnitřního vybavení. Toho se moc namontovat nepodařilo. Některé pevnůstky disponovali ventilačními soupravami. Konkrétně se jednalo o tyto objekty č.13, 15, 16, 18 – 21 a 24. Na stopy po osazených lafetách lze narazit zcela výjimečně pouze v objektech č. 24, 27 ( dvě ) a 28 (jedna). Kromě objektu č. 1 měli všechny ostatní namontovanou mříž vz. 37.
Podle tohoto výčtu je jasné že obrana prvního sledu mohla být možná jenom za značného využití nejrůznějších improvizací v uchycení zbraní. Závažnějším nedostatkem pak byly scházející ventilátory, ty se nedaly jednoduše nahradit a tak by musely osádky bojovat za otevřených pancéřových dveří ( Pokud jimi byl objekt vystrojen ), nebo v nasazenými plynovými maskami. Nejhůře na tom byly pevnůstky těsně po betonáži, zde je otázku jestli mohli být tyto pro svou syrovost vůbec obsazeny.
Tabulka objektů I. sledu
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
1 |
A – 160 N |
R |
22 |
A – 160 N |
Šp |
2 |
A – 160 N |
R |
23 |
A – 160 N |
Lp |
3 |
A – 160 N |
R |
24 |
D1 Z |
- |
4 |
A – 180 N |
R |
25 |
D2 Z |
- |
5 |
A – 160 N |
R |
26 |
B2 – 90 Z |
R |
6 |
A – 120 N |
R |
27 |
A – 140 Z |
R |
7 |
A – 140 Z |
R |
28 |
A – 180 N |
Ll |
8 |
A – 160 N |
R |
29 |
A – 160 N |
Ll |
9 |
A – 180 N |
R |
30 |
A – 160 N |
Ll |
10 |
A – 140 N |
R |
31 |
A – 160 N |
Ll |
11 |
A – 180 N |
R |
32 |
D1 N |
- |
12 |
A – 180 N |
R |
33 |
A – 140 N |
R |
13 |
A – 140 N |
R |
34 |
A – 180 N |
Šl |
14 |
A – 160 N |
R |
35 |
A – 180 N |
? |
15 |
A – 160 N |
R |
36 |
A – 180 N |
? |
16 |
A – 140 N |
R |
37 |
A – 180 N |
? |
17 |
A – 160 N |
R |
38 |
A – 120 N |
? |
18 |
A – 140 N |
R |
39 |
A – 140 N |
? |
19 |
A – 140 Z |
R |
40 |
A – 180 Z |
? |
20 |
A – 160 Z |
R |
41 |
A – 140 N |
R |
21 |
A – 160 Z |
R |
|
|
|
|
Vysvětlivky: R – rovný
Šp – šikmý s pravou střeleckou místností níže
Šl – šikmý s levou střeleckou místností níže
Lp – lomený s pravou střeleckou místností níže
Ll – lomený s levou střeleckou místností níže
Pozn.: Označené objekty nebyly vybetonovány, ale byl započat alespoň výkop
Druhý sled
Na rozdíl od jiných úseků v Orlických horách je v tomto případě druhý sled situován nezvykle daleko v týlu sledu prvního a to cca 300 metrů.
Prvním objektem je č. 220 E N umístěný až na samém vrchu hlubokého údolí říčky Bělá. Pevnůstka měla svou čelní palbou postřelovat lesní cestu vedoucí dolů do vesnice Deštné v Orlických horách. Objekt se nepodařilo plně dokončit, schází mu zemní úpravy a záhozy.
Kousek dál pod ním je na okraji rozlehlé mýtiny situováno stanoviště dalšího objektu č. 221 D1 N i v tomto případě nestihla stavební firma dohotovit zemní záhozy.
V lese, zhruba uprostřed velmi strmého svahu stojí navazující pevnůstka č. 222 A – 160 N postavená v lomeném provedení s pravou střeleckou místností níže. A ještě hlouběji téměř až u samého dna údolí byl vybetonován objekt č. 223 E Z postřelující osadu Zákoutí.
Posledním objektem je pak č. 224 A – 140 N lomený vlevo, který se nalézá za řekou nad silnicí vedoucí k Šerlichšskému mlýnu.
Co se týče stavební dokončenosti jednotlivých objektů, tak ta je na srovnatelné úrovni s objekty prvního sledu. Všechny pevnůstky mají dodělanou betonáž a to i včetně venkovní omítky. Ovšem u žádného objektu se nepodařilo provést zemní úpravy a záhozy.
Překvapením je pak stupeň vnitřní vybavenosti jednotlivých řopíků. Kdy kromě první pevnůstky č. 220 měli všechny ostatní osazeny ventilátory. Ovšem u objektů č. 224 a 221 nejsou stopy po namontování lapačů zplodin střelby. V těchto dvou případech mohli být lapače nahrazeny improvizovaným způsobem ( např. prknem ). Lafety vz. 37 se dostaly do objektů č. 220, 223 a 224 ( 1 ks ) v ostatních řopíkách muselo být užito nějakého improvizovaného upevnění zbraně.
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že byl kladen důraz na včasnou bojeschopnost pevnůstek, kdy byly přednostně vybaveny právě tyto druhosledové objekty, které se na rozdíl od pevnůstek na hřebenech nacházejí na velmi důležitém místě s výstřelem na jedinou komunikaci vedoucí do vnitrozemí. Vzhledem k povaze okolního terénu mohla právě tato silnice umožnit nepříteli průnik přes hranice a postup dále do vnitrozemí.
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
220 |
E N |
- |
222 |
A – 160 N |
Lp |
221 |
D1 N |
- |
223 |
E Z |
- |
|
Vysvětlivky: Lp – lomený vpravo
Použité prameny a literatura:
Kolektiv autorů Československé opevnění z let 1935 -38, KVH Náchod 2000
Na Náchodsku
Lubomír Aron a kol. Československé opevnění 1935 – 1938 FORTprint 1998
Vlastní poznatky z průzkumu 2010
Autor článku: zdenek.janecky@centrum.cz