Úsek - X Sedloňov, II. část Deštné
Úsek X Deštné začíná téměř na samém nejvyšším bodě Sedloňovského vrchu 1050 m.n.m. Odtud vede linie po hřebeni a společně s ním klesá do hlubokého údolí říčky Bělá, kterou překračuje a za silnicí Deštné v Orlických horách – Šerlich začíná opět stoupat po strmém úbočí Velké Deštné, kde několik desítek metrů pod jejím vrcholkem končí. Tímto prostorem prochází pouze jediná komunikace spojující předpolí před hřebenem, kudy protéká řeka Divoká Orlice tvořící státní hranici, s týlovou oblastí okolo obce Deštné více ve vnitrozemí. Mezi těmito dvěma prostory se tyčí mohutné pohoří hlavního hřebene Orlických hor s vrcholky ve výšce přes tisíc metrů. Táhnoucí se od Mladkova na východě až k Olešnici v západní části. Právě tato jediná spojnice s Německem mohla být využita k nečekanému vpádu na naše území.
Obrana hlubokého údolí mezi horskými vrcholy Sedloňov a Velká Deštná se měla opřít o linii těžkého opevnění. Ta však v tomto prostoru nebyla kvůli nízké prioritě nikdy postavena a s její výstavbou se mělo začít až v roce 1939. Tento nedostatek byl kompenzován usilovným budováním opevnění lehkého, jehož téměř souvislá linie vede mezi oběma přírodními dominantami. Jelikož však skoro v celé své délce disponuje linie jenom jedním sledem pevnůstek, tak bylo nutné obranné postavení prohloubit. O to se měla postarat řídká linie objektů v předpolí, které byly budovány jako vložené mezi nepostavené sruby těžkého opevnění. Tyto pevnůstky měly po dokončení srubů zesilovat jejich palebné přehrady. V době kdy sruby ještě nestály byly na jejich stanovištích budovány okopy pro kulomety, které tak zajistili potřebnou palebnou souhrou mezi od sebe jinak dosti vzdálenými řopíky.
Betonáž jednotlivých objektů prováděla stavební firma Goldschmid a Hartman se sídlem v Náchodě, která se zabývala i budováním pevnůstek stojících více v týlu a náležících do úseku X Sedloňov. Z šestnácti zadaných pevnůstek se jí podařilo provést betonáž pouze u devíti a pro čtyři další byl zhotoven alespoň výkop se základovou deskou. Přesné datum zadání úseku nemáme bohužel k dispozici, ale vzhledem k jeho značné rozpracovanosti se lze domnívat, že k tomu došlo až v roce 1938. Velitel vojenského stavebního dozoru byl por. Pěch. Soukup J.
První objekt č. 301 A – 160 Z měl stát několik desítek metrů západně od kóty 1050 m.n.m. Sedloňovský vrch. K jeho betonáži nikdy nedošlo a v terénu, tak můžeme najít pouze mohutný výkop patrně i se základovou skořápkou. Nedaleko od vrcholku kopce je několik dobře znatelných několik okopů pro kulomety.
Další pevnůstkou je č. 302 A – 160 Z situovaná na odvrácené straně Sedloňovského vrchu. Ze stavebního řešení je znát, že objekt budovala stejná firma jako v týlu stojící řopíky úseku X Sedloňov, protože hned po vstupu dovnitř nás zaujmou do stěn obtisknuté kapsy, po trámech, kterými byla zpevněna svisle ložená výdřeva. Jejíž zbytky se dochovaly ve spojovací chodbičce. Před vchodem do řopíků je stále dobře patrný pozůstatek přibližovacího zákopu.
Na snímku zachycena pevnůstka č.302 A - 160 Z se zákopem.
Mezi č. 302 a následujícím objektem č. 303 A – 160 Z lze narazit na další okop pro jeden kulomet určený k čelní palbě. V interiéru objektu se opět můžeme setkat se zbytkem výdřevy ve spojovací chodbičce.
Sousedním objektem je č. 304 A – 160 Z stojící na úbočí bezejmenného vrcholku. V jeho týlu je rozsáhlejší výkop o kterém se domníváme, že mohl sloužit jako úkryt pro ubytování osádky. Na vrchu již zmiňované výšiny je dochovány další okop pro kulomet opět určený k čelní palbě.
Pod vrchem stojí další objekt č. 305 A – 160 Z postavený jako šikmý vpravo. Ještě několik desítek metrů dále na něj navazuje pevnůstka č. 306 A – 160 Z, která je situována na menší mýtině. Díky vykácenému porostu je odtud pěkný výhled na Šerlich s Masarykovou chatou.
Pevnůstka č. 305 A - 160 Z postavená jako šikmá vpravo.
Následující pevnůstka č. 307 A – 160 Z je beznadějně ukryta v houští na počátku mírně se svažující hřebene. Kousek pod ní se nám podařilo objevit polní objekt určený ke střelbě z kulometu do boku a s výklenkem pro střelce z pušky, který mohl působit čelně k nepříteli.
Ještě o velký kus níže je při okraji čerstvě vykácené mýtiny stanoviště objektu č. 308 A – 180 Z . Jedná se o poslední pevnůstku situovanou na západním břehu řeky Bělá.
Na ni navazuje až známý atypický objekt č. 309 E Z umístěný nad zatáčkou cesty na Šerlich. Kvůli velmi exponované poloze byla jeho čelní stěna zesílena až na tloušťku 125 cm. Díky tomu byl kulomet lepé chráněn proti možnému postřelování ze silnice.
Atypická pevnůstka č. 309 E Z s čelní stěnou zesílenou na 125 cm.
Vysoko ve svahu nad „éčkem“ stojí pevnůstka č. 310 A – 180 Z šikmá vlevo. Před objektem se dochovala část přibližovacího zákopu. Jedná se zároveň o poslední pevnůstku u níž proběhla betonáž.
V případě výše stojícího objektu č. 311 A – 160 Z stihli dělníci zhotovit jenom výkop se základovou deskou.
Poslední vybetonovaná pevnůstka č. 310 A - 180 Z
Cestu na samotný vrcholek Velké Deštné měly bránit dvě pevnůstky č. 313 A – 180 Z a č. 314 A – 160 Z situované přímo na hřebeni. V obou případech k jejich betonáži nedošlo a mezi horskou klečí můžeme dodnes najít pouze výkopy s vybetonovanými základovými deskami. U č. 313 byl z tohoto výkopu zhotoven kamenozemní objekt pro dvojici kulometů. Podobných polních stanovišť je v okolí Velké Deštné více.
Vzhledem k tomu, že betonáž objektů probíhala až od léta 1938, tak se většinu nepodařilo po stavební stránce plně dokončit. Na všech pevnůstkách scházejí záhozy a zemní úpravy buď úplně nebo nejsou zcela dokončené. V některých případech se nepodařilo provést ani vnější omítku ( č. 305, 303 a 310 ).
Ještě větší nedostatky panovaly u vnitřní výbavy, která nebyla v úseku téměř žádná. Podle stop můžeme říct, že jediným dobře vybaveným objektem bylo atypické „éčko“ č. 309 E Z, ve kterém byla namontována jak lafeta, tak i ventilátor s lapačem zplodin střelby. V ostatních pevnůstkách toto vybavení scházelo a tyto objekty disponovali snad jenom vchodovými mřížemi. Osádky by zde musely vést případnou obranu za značně ztížených podmínek. V jejich prospěch hrál jenom velmi obtížně zdolatelný terén, ve kterém by nepříteli dělalo velké problémy jakékoliv nasazení techniky a pevnůstky by místo kanónů musely dobývat útočné ženijní skupiny. Pro tyto oddíly by byly i improvizovaně vybavené pevnůstky tvrdým oříškem. Dále musíme mít při hodnocení obranyschopnosti linie na paměti fakt, že zde stály kromě řopíků i četné kamenozemní objekty a mnoho dalších okopů, jenž mohli do střetu rovněž účinně zasáhnout.
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
301 |
A – 160 Z |
R |
308 |
A – 160 Z |
R |
302 |
A – 160 Z |
R |
309 |
E Z |
- |
303 |
A – 160 Z |
R |
310 |
A – 180 Z |
Šl |
304 |
A – 160 Z |
R |
311 |
A – 160 Z |
R |
305 |
A – 160 Z |
Šp |
313 |
A – 180 Z |
Šl |
306 |
A – 160 Z |
R |
314 |
A – 160 Z |
R |
307 |
A – 160 Z |
R |
|
|
|
|
Vysvětlivky: R - rovný
Šl - šikmý vlevo
Šp - šikmý vpravo
Pozn. Označené objekty nebyly vybetonovány, ale byl pro ně zhotoven alespoň výkop, nebo základová skořápka.
Použité prameny a literatura:
Kolektiv autorů Československé opevnění z let 1935 -38, KVH Náchod 2000
Lubomír Aron a kol. Československé opevnění 1935 – 1938, FORTprint 1998
Vlastní poznatky z průzkumu 2010
Autor článku: zdenek.janecky@centrum.cz