Úsek - C Jelenka (Lotzen), I. část - Tetřevec
Vlastní linie lehkého opevnění, stavebního úseku C Jelenka ( Lotzen ) se táhne v mírném zákrytu za hranou hlavního hřebene. Pravděpodobně měla vézt mezi Velkou Deštnou 1115 m.n.m, pod kterou končí úsek X Sedloňov a Anenským vrchem 992 m.n.m., kde stojí první objekty úseku B Rokytnice. Ovšem do konce záři 1938 se nepodařilo všechny objekty dokončit. Proto můžeme na souvislou linii narazit pouze mezi Komářím vrchem a Jelenkou 1097 m.n.m.V celé délce je tvořena jenom jedním sledem pevnůstek pouze na ohrožených místech byla doplněna několika objekty umístěnými poněkud více v týlu. Jedná se o důležité křižovatky horských cest na Pěticestí 1005 m.n.m. a poblíž Homole 1000 m.n.m., kde vedou komunikace přes hřeben do vnitrozemí. Původně měl mít úsek sledy dva v celé své délce, ale záhy bylo od stavby některých objektů upuštěno a linie zůstala dvousledová pouze na důležitých místech. Navíc se část plánovaných, druhosledových objektů nepodařilo vybetonovat, takže nakonec byly v terénu realizovány pouze některé objekty v nejohroženějších prostorech. Kromě úseku C Jelenka se přímo na hřebeni nacházejí i objekty stavebního úseku B Koruna ( Kreisl ), které měli být budovány jako vložené do linie Těžkého opevnění. Jelikož k výstavbě pěchotních srubů nikdy nedošlo, tak tyto pevnůstky zůstaly osamoceně stát a tvoří společně s polním opevněním jakýsi první sled.
Protože na sklonku třicátých let zdejší krajina zrovna neoplývala kvalitními cestami, bylo nutné vybudovat zvláštní komunikaci, která by umožňovala dopravu stavebního materiálu přímo do opevněného pásma. Tato silnice vede od Mezivrší až téměř k Masarykově chatě na Šerlichu. V současnosti je asfaltová a zůstal ji i původní název „bunkrovka“. Kromě toho pravděpodobně došlo i ke zpevnění ostatních lesních cest vedoucích na hřebeny. Aby tak bylo možno přepravovat i nejtěžší náklady, které tudy měli projíždět a to BE vlaky vezoucí zvony pro těžká opevnění na Komářím vrchu. Na příkladu komplikovaného transportu zvonů pro dělostřeleckou pozorovatelnu R – S 91 „Vrchol“ si můžeme ukázat o jak náročnou činnost se jednalo. Zvon byl převážen 3. června 1938 ze železniční stanice v Rokytnici, celý transport provázeli komplikace protože kola vozů se často bořila a bylo nutné soupravu heverovat a podkládat fošnami. Při této činnosti dokonce došlo k vážnému zranění jednoho z vojínů. Dále bylo nutné dělat časté zastávky pro přehřívání motorů. Zvon se nakonec podařilo dopravit k objektu až po dvanácti hodinách namáhavé cesty.
Výstavbu lehkého opevnění úseku C Jelenka prováděla firma Ing. Hányš Rychnov nad Kněžnou, které byla zakázka na vybudování 74 objektů zadána již 1. 9. 1937. Do přerušení prací v říjnu 1938 se podařilo vybetonovat 56 objektů. Vojenským stavebním dozorem byl pověřen škpt. pěch. Dostál J.
Popisovaná část linie začíná na východním úbočí vrchu Jelenka. Hned zpočátku mírně stoupá na další vrchol Koruna a odtud začíná pozvolna klesat do horského sedla pod Homolí. Dále pokračuje až k vrcholu Tetřevec, který obchází po jeho západním úbočí. Terén zde není příliš členitý, většinou se jedná o mírná stoupání a klesání, proto zde nedošlo k vybudování žádné lomené pevnůstky, ale hned 16 objektů je v šikmém provedení. V naprosté většině případů se jedná o pevnůstky typu A výjimku tvoří pouze dvojice „éček“ umístěných v týlu linie a tvořící jakýsi uzávěr silnice z Orlického záhoří do Zdobnice. Kromě této dvojice byl do týlu mimo linii umístěn i objekt č. 259 situovaný jihozápadně od vrchu Koruna, ten mohl také postřelovat tuto komunikaci a k tomu ještě dvě lesní cesty vedoucí v jeho blízkosti. Většina z 20 pevnůstek v popisované oblasti se nachází v řídkém smrkovém lese, některé jsou také na velkých planinách schované mezi drobnou klečí, nebo na řídce porostlých holinách.
První sled
Nejzápadnějším objektem je č. 55 A – 160 N (na obrázku vlevo), který byl situován hned vedle cesty na Jelenku. Uvnitř se dochovala část výdřevy na stropě a v druhé střelecké místnosti.
Asi o 100 metrů dále, taktéž vedle cesty stojí sousední pevnůstka č. 56 A – 180 N (na snímku vlevo). Z týlu vede k objektu pozůstatek přibližovacího zákopu. V interiéru se dochovala poměrně velká část výdřevy na stropě a v levé střelecké místnosti, která však podléhá značné hnilobě.
V ohybu linie nedaleko kóty Koruna byl umístěn objekt č. 57 A – 160 N šikmý vlevo (vlevo na obrázku). Pevnůstka je situována tak, že svou boční střílnou mohla vést daleké, čelní palby do předpolí.
Téměř na samém vrcholku kopce se za vzrostlou klečí skrývá následující objekt č. 58 A – 160 N. Jeho polohu prozrazuje meteorologická stanice umístěná na střeše. Interiér bývá využíván lesními dělníky jako úkryt před nepohodou.
O několik desítek metrů dále na východ stojí obklopen neprostupnou klečí následující objekt č. 59 A – 120 N a kousek od něho jeho soused č. 60 A – 140 N šikmý vpravo (na fotografii vlevo) tato pevnůstka již není tak beznadějně obrostlá vegetací a naskýtá se od ní za dobrého počasí pěkný výhled na rozlehlou část hřebene Orlických hor.
Na holině poblíž pramene Čertovodolského potoka stojí další objekt č. 61 A – 140 N postavený v šikmém provedení s pravou střeleckou místností níže.
Následuje objekt č. 62 A -180 N šikmý vpravo, který se nachází na okraji mladého smrkového lesa.
Přímo v lese je situován další objekt č. 63 A – 180 N šikmý vpravo. K řopíku vede zbytek přibližovacího zákopu, který vychází z nedaleko umístěného, kamenného valu.
Kousek od „bunkrovky“ můžeme v lese narazit na jedinou zesílenou pevnůstku, kterou je č. 64 A – 160 Z šikmý vpravo(na obrázku vlevo). Objekt byl postaven v zesíleném provedení patrně proto, že svou pravou střílnou mohl přímo postřelovat silnici vedoucí z Orlického záhoří do Zdobnice.
Tuto důležitou spojnici přes horský masiv postřeluje také sousední objekt č. 65 A – 160 N šikmý vlevo, který se nachází v lese pod cestou. Aby byl umožněn výstřel zbraně z pravé střílny museli dělníci provést poměrně rozsáhlý odkop zeminy před touto střílnou. Na zachovalých zbytcích výdřevy můžeme vidět obtisk lapače zplodin.
Ve svahu vysoko nad hřebenovou cestou je na mýtince mezi spadanými stromy následující objekt č. 68 A – 140 N (vlevo) postavený v šikmém provedení s levou střeleckou místností níže. Spodní místnost bývá zaplavována vodou. V interiéru někdo urazil vnitřní části periskopových rour. V blízkosti pevnůstky se nachází mohutný kamenný val.
O několik desítek metrů východně byl vybetonován další řopík č. 69 A – 180 N šikmý vpravo (na snímku vlevo). V tomto případě byla celá podlaha objektu zaplavena vodou.
V lese na opačné straně cesty je stanoviště následujícího objektu č. 70 A – 180 N i tady do interiéru prosakuje voda. Konzole pro ventilátor byly odstraněny.
Vysoko nad cestou na západním úbočí hory Tetřevec, ční z hustého porostu horské kleče levá polovina pevnůstky č. 71 A – 160 N šikmý vlevo. Z objektu se ztratila oka určená pro připevnění maskovacích sítí.
Ještě o kousek výše zmizel v smrkovém houští objekt č. 72 A – 140 N šikmý vlevo i z něho někdo odstranil „prasečí ocásky“.
V ohybu klikatící se „bunkrovky“, která vytrvale stoupá na vrchol Tetřevec, stojí řopík č. 73 A – 140 N šikmý vlevo.V minulosti byl od pevnůstky pěkný výhled na západní partii Orlických hor. Ten však již pozvolna zarůstá mladými smrky, ale i přesto lze ze stropnice spatřit část hřebene.
V lese těsně pod vrcholem Tetřevce je situován další objekt č. 74 A – 180 N nedaleko od něho můžeme v terénu narazit na velký obdélníkový výkop a hromadu štěrku pocházející z doby výstavby opevnění.
Posledním objektem je č. 75 A – 160 N (vlevo na snímku) postavený těsně u cesty kousek pod samotným vrcholem Tetřevec.
Díky náročným klimatickým podmínkám, ve kterých byl úsek C Jelenka budován, se i přes včasný termín zadání stavby nepodařilo do konce září 1938 vybetonovat velkou část objektů. V sledovaném prostoru však byly všechny objekty po stavební stránce plně dokončeny a to i včetně omítek a záhozů. Záhozy s kamennou rovnaninou se ostatně kvůli velké odlehlosti pevnůstek dochovaly na veškerých objektech až do současnosti. S jedinou výjimkou a tou je objekt č. 74, kde byl buď zához rozebrán a nebo se ho z nějakého důvodu nepodařilo dokončit. Situace byla poměrně dobrá i ve stavu vnitřního vybavení, kdy se do podstatné většiny řopíku podařilo osadit ventilátory a lapače zplodin. Pouze dva objekty zůstaly bez ventilace a to č. 74 a 75. Určitý rozpor panuje v případě pevnůstky č. 59, ve které jsou stopy po osazení ventilátoru ale šrouby potvrzující instalaci lapačů zplodin v objektu nenalezneme. V tomto případě byl pravděpodobně namontován ventilátor a chybějící lapače nahrazeny lapači improvizovanými, které tvořila prkna natlučená místo originálních plechů. Dalším důležitým, vnitřním zařízením byly lafety vz. 37, kterými disponovali objekty č. 55, 57, 60, 61, 62, 63, 64, 69, 71, 72 a 73 po jedné lafetě. Objekty na důležitých místech s výstřelem na komunikace měli dokonce lafety v obou střílnách jedná se o tyto: č. 65 a 68. Osádky zbývajících šesti objektů č. 56, 58, 59, 70, 74 a 75 se musely obejít bez lafetace. Osazení vchodových mříží vz. 37 lze v této části úseku považovat za samozřejmost. Z výše uvedeného vyplývá, že se v roce 1938 jednalo o zcela dokončený a poměrně slušně vybavený úsek lehkého opevnění, který po doplnění zákopovým systémem měl značnou bojovou hodnotu.
Objekty ukryté v hlubokých lesích na samotném hřebeni Orlických hor ušli během okupace pozornosti německého vojska a byly tak ušetřeny zkušebnímu ostřelování. Podobná situace panovala i v poválečném období, kdy se kvůli vyhnání sudetských němců stal zdejší kraj téměř liduprázdným. To uchránilo objekty od vytrhávání vnitřního bednění a rozebírání kamenných rovnanin, tak typických to činností pro jiné přístupnější úseky. Velkou pozornost řopíkům nevěnovala ani naše armáda v poválečných letech. Jako v jedné z mála oblastí zde nedošlo k namontování nových mříží vz. 38 a objekty dokonce neobdržely ani evidenční čísla. Díky tomu můžeme v interiéru některých objektů shlédnout poměrně velké zbytky výdřevy a také původní neporušené závěsy mříží. Dále je možné v terénu narazit na pozůstatky stavenišť, hromady štěrku a kamene, nebo také části zákopů a okopů. Samotnou kapitolou jsou polní objekty postavené na místech budoucích pěchotních srubů. Bohužel v nedávné minulosti došlo v dané oblasti k rozsáhlému odlesňování a dnes je již většina z těchto zajímavých fragmentů pevností výstavby beznadějně zarostlá v mladé smrčině, nebo v horské kleči.
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
55 |
A – 160 N |
R |
65 |
A – 160 N |
Šl |
56 |
A – 180 N |
R |
68 |
A – 140 N |
Šl |
57 |
A – 160 N |
Šl |
69 |
A – 180 N |
Šp |
58 |
A – 160 N |
R |
70 |
A – 180 N |
Šl |
59 |
A – 120 N |
R |
71 |
A – 160 N |
Šl |
60 |
A – 140 N |
Šp |
72 |
A – 140 N |
Šl |
61 |
A – 140 N |
Šp |
73 |
A – 140 N |
Šl |
62 |
A – 180 N |
Šp |
74 |
A – 180 N |
R |
63 |
A – 180 N |
Šp |
75 |
A – 160 N |
R |
64 |
A – 160 Z |
Šp |
|
|
|
|
Vysvětlivky: R – rovný
Šp – šikmý s pravou střeleckou místností níže
Šl – šikmý s levou střeleckou místností níže
Druhý sled
Druhý sled je v tomto prostoru tvořen shlukem tří objektů, které jsou soustředěny kolem silnice z Orlického Záhoří do Zdobnice. Jediné to spojnici vedoucí přes horský hřeben. Musíme mít na paměti fakt, že se jednalo na sklonku třicátých let o silnici vedoucí ze silně německého pohraničí na severozápadní straně hor, do relativně českého vnitrozemí na opačné straně.Při případném útoku by bylo nutné tuto silnici udržet co nejdéle a zabránit, tak nepřátelským jednotkám v postupu na hřeben odkud by mohli ostřelovat celý týl linie. Důležitosti této spojnice odpovídala i její obrana.
Prvním objektem je č. 259 A – 140 N ( na obrázku vlevo)umístěný na rozsáhlé holině nacházející se na úbočí vrchu Koruna. Pevnůstka byla lehce poškozena střelbou vedenou z pěchotní zbraně ( nejspíše kulomet ) na vstupní chodbičku. V interiéru se dochovalo množství výdřevy, především na stropě a okolo střílen.
Dalšími objekty umístěnými v týlu linie je dvojice éček. První z nich č. 66 E N stojí v lese kousek nad zatáčkou cesty Mezivrší – Šerlich. Kromě této komunikace mohla osádka pevnůstky postřelovat kosou palbou i silnici Orlické Záhoří – Zdobnice, aby se dosáhlo ještě většího rozšíření postřelovaného prostoru, tak byl v týlu objektu zřízen okop, který umožňoval čelně postřelovat linii lehkého opevnění. Je však také možné, že se jednalo pouze o okop pro pozorovatele, ale i ten mohl postřelovat linii alespoň ze své osobní zbraně. Stanoviště střelce bylo spojeno s pevnůstkou zákopem a do současnosti se dochovalo v pěkném stavu (na snímku vlevo).
Druhým řopíkem z dvojice je č. 67 E N (vlevo na fotografii), který je těsně přimknut k strmému svahu západní strany údolí Čertovodolského potoka. Svoji čelní palbou postřeloval již několikrát zmiňovanou silnici, která vede těsně nad ním, ale primárně měla zbraň působit na velkou rokli, kterou protéká potok. V interiéru se na stropě dochovala výdřeva.
Všechny tři zmiňované objekty jsou po stavební stránce plně dokončeny. V záři 1938 byly i s velké části vybaveny vnitřním zařízením. Ventilační soupravy se dostaly do všech třech pevnůstek. O něco horší byla situace v osazování lafet, ty se podařilo namontovat pouze do důležitých objektů č. 66 a 67 s možností dalekého výstřelu. Řopík č. 259 neobdržel lafetu ani jednu.
Pozn. Název druhý sled je trochu zavádějící, protože ve skutečnosti se jednalo o sled třetí. Prvním sledem by se totiž dali označit i vložené objekty úseku B Koruna, které byly postaveny mezi v tu dobu ještě neexistující pěchotní sruby. Ve skutečnosti tedy vedla jedna řídká linie těchto vložených objektů doplněná polním opevněním, za ní v těsném sousedství následoval první sled úseku C Jelenka, který byl na tomto důležitém místě doplněn ještě několika objekty sledu druhého. Druhý sled měl být původně vybudován v plné délce, ale později od toho bylo upuštěno a nakonec se podařilo vybetonovat pouze několik objektů.
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
Číslo objektu |
Typ |
Výškové řešení |
259 |
A – 140 N |
R |
67 |
E N |
- |
66 |
E N |
- |
|
|
|
Vysvětlivky: R – rovný
Použité prameny a literatura:
Jiří Novák - Těžké opevnění na Rokytnicku 2001
Eduard Stehlík a Jiří Novák - Dělostřelecká tvrz Hanička 1996
V Orlických horách
Eduard Stehlík a Vladimír Kupka - Pěchotní srub R-S74 „Na Holém“ FORTprint 1994
Lubomír Aron a kol. - Československé opevnění 1935 – 1938 FORTprint 1998
Michal Prášil - Těžká děla Škoda SPČO s.r.o. Brno – Náchod 1995
vlastní poznatky s průzkumu objektů 2006 – 2009
Autor článku: Zdenek.Janecky@centrum.cz