Králický Řopík

Popisovaná část úseku se rozprostírá mezi horským vrcholy Tetřevec 1043 a Komáří vrch 991 m.n.m. Linie vede v mírném zákrytu za hlavním hřbetem okolo Kunštátské kaple, následně začíná pozvolna klesat ke křižovatce hřebenových cest na Pěticestí 1005 m.n.m., zde se mírně odklání společně s hřebenem směrem na severovýchod, ještě chvíli zvolna klesá do sedla pod Pěticestím a poté zas začíná zlehka stoupat ke Komářímu vrchu, kde byl vybetonován poslední objekt. Zbývající část až po napojení na stavební úsek B Rokytnice se nepodařilo postavit a v linii tak zůstala asi  2,5 km dlouhá mezera chráněná „jenom“ těžkým opevněním a vloženými řopíky úseku A3 Rokytnice. V okolí Komářího vrchu je možné narazit na několik výkopů a základových desek, které zde zůstali po započatých pevnůstkách. Vzhledem k faktu, že zde terén není příliš členitý tak nebylo nutné vybetonovat žádný z objektů v lomeném provedení. Naproti tomu šikmých řopíků bylo postaveno hned 7. Z celkového počtu 29 objektů jsou čtyři postaveny ve druhém sledu. Jedná se o pevnůstky situované poblíž křižovatky na Pěticestí. S výjimkou jednoho druhosledového objektu typu B jde ve všech ostatních případech o pevnůstky typu A. Kromě objektů stavebního úseku C Jelenka jsou na hřebeni rozmístěny i řopíky úseku B Koruna ( Kreisl ), které byli stavěny jako vložené do plánované linie pěchotních srubů. Jak je všeobecně známo, tak linie pěchotních srubů končí na Komářím vrchu a výstavba následujících objektů měla začít až v roce 1939. Proto byly na sklonku září roku 1938 přibližně na místech budoucích srubů zřízeny jednoduché polní objekty, které měli absenci srubů alespoň z části nahradit.

   Výstavbu lehkého opevnění úseku C Jelenka prováděla firma Ing. Hányš Rychnov nad Kněžnou, které byla zakázka na vybudování 74 objektů zadána již 1. 9. 1937. Do přerušení prací v říjnu 1938 se podařilo vybetonovat 56 objektů. Vojenským stavebním dozorem byl pověřen škpt. pěch. Dostál J.

První sled

 Začíná objektem č. 76 A – 120 N (na snímku vlevo)  postaveným na jižní straně  vrchu Tetřevec, těsně vedle cesty  na Šerlich.

           O kousek dále na okraji vzrostlého lesa stojí sousední  řopík č. 77 A – 180 N vybudovaný v šikmém provedení  s pravou střeleckou místností níže. Uvnitř pevnůstky se  dochovala v perfektním stavu kompletní výdřeva. Při vstupu  do jejího interiéru bohužel celkový dojem kazí spousta polic,  stolků a pryčen, kterými je objekt vybaven patrně pro  příležitostné přespávání.

 O několik desítek metrů dále na východ stojí obklopen mladými smrčky další  objekt č. 78 A – 160 N šikmý vpravo. Podobně jako v předcházejícím případě,  tak i zde můžeme narazit na zcela kompletní výdřevu (vlevo na obrázku). Díky  suchému interiéru vypadají prkna po sedmdesáti letech úplně stejně jako  v době kdy v objektu pobývali naši vojáci připravující se k boji. Při  podrobnějším zkoumání můžeme pod střílnami narazit na několik otvorů po  vrutech, kterými byl připevněn improvizovaný stolek lehkého kulometu. Další  zajímavostí je věšák na výstroj ve spojovací chodbičce.

            Sousedním objektem je č. 79 A – 160 N, který stojí v mladém lesíku  kousek od cesty. I zde se v interiéru dochovala značná část výdřevy (vlevo na  snímku) a to  především na stropě okolo střílen a ve spojovací chodbičce.  Stejně jako  v minulém případě je i tady výdřeva v dobrém stavu. Kromě toho si  můžeme  při vstupu do objektu povšimnout odhaleného, patního ložiska pro  mříž vz. 37.  Ložisko je zde pěkně viditelné a ne jako v jiných objektech, kdy je  zaneseno  hlínou a mechem.

           O kousek dál do lesního průseku vyčnívá boční část řopíku č. 80 A – 140  N. Objekt byl postřelován patrně z pěchotní zbraně, stopy po několika zásazích  můžeme nalézt v blízkosti granátového skluzu. Uvnitř zůstalo poměrně velké  množství výdřevy (viditelné i vlevo na obrázku), ale ne v příliš dobrém stavu.

           V nízkém lese o několik desítek metrů dále stojí další  pevnůstka č. 81 A – 160 N šikmý vlevo. Objekt nemá  dokončeny zemní úpravy a výkop okolo něho zaplavila voda.  Zatopená byla i levá střelecká místnost.

           Téměř nedostupný je sousední objekt č. 82 A – 140 N,  který se až po stropnici ztratil ve vysoké kleči. I přesto, že má  pevnůstka dokončenou omítku, tak uvnitř není dodělaná  podlaha. V týlu se zachovala část přibližovacího zákopu.

           Na mýtině na okraji lesa se nachází další řopík č. 83 A –  120 N. Podobně jako u předcházející „dvaaosmdesátky“, tak  ani zde nebyla dokončena podlaha. Uvnitř si můžeme  povšimnout výborně dochovaných nátěrů střílen. Ve  srovnatelném stavu zůstaly nátěry téměř u všech pevnůstek na  hřebeni. Je zajímavé, že v těchto drsných klimatických  podmínkách vydržela barva téměř bez koroze. Naproti tomu  střílny daleko méně exponovaných objektů v nížinách bývají často velmi zkorodované. Nejedná se o náhodu, protože podobně pěkně zachovány jsou i nátěry v objektech stojících na vrcholcích Králického Sněžníku, kde panuje srovnatelné klima.

            Následuje pevnůstka č. 84 A – 180 N, která je situována ve vzrostlém lese  západně od kóty 1038 m.n.m. I zde dělníci nestihli dokončit podlahu. Na stropě  zůstala do dnešních dnů téměř kompletní výdřeva.

 Sousedním objektem je č. 85 A – 140 N stojící v těsné blízkosti  lesní cesty, která příčně spojuje obě hřebenové komunikace.  Řopík nemá podlahu. Před jeho týlovou stěnou můžeme  v zemi vidět zbytek přibližovacího zákopu.

           V řídkém smrkovém porostu napravo od již zmiňované  cesty byla postavena pevnůstka č. 86 A – 160 N. i v tomto  případě má objekt nedokončenou podlahu. Uvnitř se  zachovalo poměrně značné množství výdřevy. Především na  stropě, okolo střílen a ve spojovací chodbičce.

           V naprosto stejném stavu je i objekt č. 87 A – 160 N  situovaný nedaleko turisticky hojně navštěvované Kunštátské  kaple.

           Dalším řopíkem je č. 88 A – 180 N ani zde není podlaha.  Od čelní stěny objektu vede směrem do předpolí asi 40 metrů  dlouhý, pravidelně se klikatící zákop. Na jeho konci je asi 1,5  m hluboký a 1 x 1 m široký okop, který patrně sloužil pro  pozorovatele. Ten z tohoto místa mohl sledovat dění v prvním  sledu odporu a upozornit včas osádku na eventuální průlomy  v linii. Měl tak daleko lepší přehled o situaci než obránci skrytí  v nitru objektu, kteří byly odkázáni jenom na své periskopy, kterými mohli kontrolovat pouze, úzký pozorovací a palebný průsek vykácený mezi stromy. Často však ani tuto možnost pozorování neměli, protože zdaleka ne všechny objekty disponovali periskopy. V takovém případě byl jediným prostředek pro sledování okolí malý střílnový otvor, který však nemohl k tomuto účelu postačovat. Při útoku, tak obránci nevěděli co se děje o několik stovek metrů jinde na linii a byli nuceni vést boj zcela samostatně.

            Ve smrčině kousek od cesty „bunkrovky“ stojí následující objekt č. 89 A –  140 N. Ve spojovací chodbičce zůstala zachována značná část výdřevy.

           Na holině vlevo od cesty se tyčí další řopík č. 90 A – 160  N. (zimní snímek vlevo)V týlu objektu jsou pozůstatky  přibližovacího zákopu.

           V těsném sousedství významné křižovatky horských cest  na Pěticestí 1005 m.n.m. se v lese nachází objekt č. 91 A – 140  N. Vstup do pevnůstky byl zazděn, co a kdy vedlo někoho  k tomuto netradičnímu zajištění vstupu nám není známo.

           Za hradbou z mladých smrků, stojí nedaleko hlavní cesty  objekt č. 92 A – 160 N. Zde si můžeme povšimnout značně  načervenalé barvy vstupní chodbičky. Podobně na tom jsou i  ostatní objekty úseku C Jelenka. Patrně se jedna o změnu  odstínu způsobenou povětrnostními vlivy a stárnutím  pigmentu, protože nepředpokládáme, že chodbičky byly v roce  1938 natírány na červeno. Zajímavé je, že podobný odstín mají  i zbytky barvy na vnější části střílen některých pevnůstek.                                                                              Objekt nemá podlahu.     

 Sousedním objektem je č. 93 A – 180 N ani ten nedisponuje  dokončenou podlahou. Nebyla nanesena dokonce ani vnější  omítka.Uvnitř jsou pozůstatky výdřevy na stropě a okolo  střílen hlavních zbraní.

           V mokřině o několik desítek metrů dále na východ je  situován objekt č. 94 A – 140 N. Opět zde můžeme narazit na  nedobetonovanou podlahu a zbytky výdřevy. Pevnůstka  zůstala bez omítky.

           Dalším nedokončeným objektem je č. 95 A -160 N, ten je  podobně jako předcházející č. 94, také jen v hrubé betonáži.  Uvnitř jsou nedodělané a neodbedněné žlábky pro chlazení  hlavní. Nepodařilo se osadit ani dveřní rám.

           Následuje pevnůstka č. 96 A – 120 N postavená  v šikmém provedení s pravou střeleckou místností níže. I  přesto, že je z vnějšku na objektu omítka, tak interiér zůstal  v hrubé betonáží. Nejsou osazeny rámy dveří, žlábky pro  hlavně nebyly odbedněny. S největší pravděpodobností došlo  na objektu k použití střílen určených pro zeslabené řopíky a  „céčka“.

           V lesním porostu nedaleko cesty stojí objekt č. 97 A –  160 N šikmý vpravo. Opět má vnější omítkou ačkoliv interiér  není dokončen. Uvnitř jsou zbytky výdřevy na stropě a okolo  střílen.

           Sousedem „devadesátsedmičky“ je pevnůstka č. 98 A –  180 N. Objekt v hrubé betonáži. V týlu jsou hromady kamenní  připravené patrně do budoucí rovnaniny.

           Turisticky hojně navštěvovaným objektem je č. 99 A – 120 N, který stojí  ve vysokém bukovém lese těsně vedle cesty na Šerlich. Pevnůstka je v hrubé  betonáži. Nedošlo zde dokonce ani k odbednění vchodové střílny.  Zajímavostí  je, že objekt nemá zabetonován závěs mříže vz. 37 a pro jeho případné osazení  není ve zdi vynechána prázdná kapsa. Je možné, že dělníci na to při betonáži  zapomněli, anebo se s použitím mříže vz. 37 v té době už nepočítalo a do  objektu měla přijít nová mříž vz. 38.

           Poslední objektem, který se podařilo v první sledu  vybetonovat je č. 100 A – 140 N stojící uprostřed lesa pod  Komářím vrchem. Pevnůstka je v hrubé betonáži bez omítek a  zemních úprav. Podobně jako v předchozím případě, tak ani  zde není závěs pro mříž vz. 37 a ani kapsa pro jeho dodatečné  osazení.

Další objekty směrem na východ se nepodařilo vybetonovat a v terénu po nich zůstaly pouze základové desky a výkopy. Ty jsou však kvůli povaze okolního, lesního porostu jen obtížně objevitelé.

Podle plynule klesajícího stupně dokončenosti objektů můžeme určit, že výstavba probíhala od západu na východ. Zatímco na západní straně sledovaného prostoru, v blízkosti vrchu Tetřevec, lze narazit na stavebně téměř dokončené pevnůstky, objekty nejvýchodnější části úseku mezi Komářím a Anenským vrchem nebyly vůbec vybetonovány. Takže nedošlo ke spojení s úsekem B Rokytnice a v linii zůstala asi 2,5 km dlouhá mezera. Mezi plně dokončené objekty lze zařadit pevnůstky č. 76 a 77, které jsou jako jediné chráněny kompletním záhozem. Objekty s omítkou č.78, 79, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 86, 87, 88, 89, 90, 91, 92, 93, 96 a 97 z toho ovšem pevnůstky č. 81, 82, 83, 84, 85, 86, 87, 88, , 92, 93, 96 a 97 nemají dobetonovánu podlahu. Z toho vyplývá, že stavební firma Ing. Hányš prováděla nejdříve omítky a až poté podlahy. Zbývající objekty č. 94, 95, 98, 99 a 100 jsou v hrubé betonáži tzn. bez podlahy a omítky. Počet vnitřního vybavení, kterým objekty disponovali nelze označit jiným slovem než nedostačující. Jelikož pouze řopíky č. 77 a č.86 měli osazenu lafetu č. 77 dokonce v obou střílnách. O ventilátorech si mohli osádky bránící tento úsek nechat jenom zdát. Objekty č. 92 – 100 neměli ve své výbavě dokonce ani vchodovou mříž. Z výše uvedeného vyplývá, že se na sklonku září 1938 jednalo o značně rozpracovaný úsek lehkého opevnění, který mohl být připraven k obraně pouze za použití různých improvizací. Při případném napadení by osádkám dělala největší problémy absence ventilátorů. Interiér většiny objektů by se tak po prvních kulometných dávkách naplnil jedovatými zplodinami vznikajícími během střelby. Další pobyt vojáků uvnitř by se stával nesnesitelným a střelci by museli buď zastavit palbu aby se mohlo vyvětrat, nebo vést boj dále za použití plynových masek. Pravděpodobnější varianta je, že by se osádky co nejdéle snažili udržet v polních okopech a do vlastních pevnůstek by se stáhly až po přilnutí nepřítele k linii. Objekty by tak byly využívány především jako odolné kryty během dělostřelecké přípravy protivníka. Při hodnocení lehkého opevnění nesmíme zapomenut, že úsek se nachází až na vrcholcích Orlických hor a nepřítel by se sem musel vyškrábat po strmých, zalesněných svazích. S výjimkou několika málo cest nebyl terén vůbec průchodný pro motorizované jednotky. V takovýchto podmínkách nemusela být stávající obrana vůbec špatná.

Vysvětlivky: R  – rovný

                               Šp – šikmý s pravou střeleckou místností níže

                               Šl – šikmý s levou střeleckou místností níže